Vyučil jsem se v oboru obráběč kovů, což byl omyl, ale ani po škole jsem netušil, jaké je moje poslání na zemi. Bylo jasné, že nejsem stvořen pro továrny, zkoušel jsem různá řemesla a přístupy, což mě přivedlo na místo v Jižních Čechách, kde se pořádaly různé semináře osobního rozvoje.

Tam jsem dělal rok správce objektu a zdálo se, že tohle je to pravé povolání pro mě. Vedle nízkého platového ohodnocení mi trochu vadilo, že nejsem úplně „svým pánem“. Tou dobou jsem uvažoval o stavbě sporáku na chalupě u rodičů. Zjistil jsem, že ceny za stavby sporáku jsou pro mě nedostupné. Tak jsem se rozhodl, že si sporák postavím sám.

Hledal jsem kamnářského mistra, který by mi předal svoje zkušenosti. Což se mi nakonec povedlo. Můj mistr mě vzal na dvě svoje stavby, kde jsem se učil praxí. Společně jsme zpracovali projekt a já si úspěšně postavil svůj sporáček.

Usoudil jsem, že kamnářské řemeslo je pro mě v podstatě ideální, doplnil jsem si vzdělání na SOU Horní Bříza a našel své první zákazníky. Dnes je ze mne profesionální řemeslník, jsem členem Kamnářského cechu.

Kamnařina je obor, který se stále vyvíjí. Ať už jde o tlak legislativy na emise, nebo moderní technologie, materiály či design. Pro mě je to řemeslo, které se i v dnešní době dá dělat ve vysoké kvalitě, a to je pro mě důležité. Stavěná kamna nebo sporák mají životnost přesahující 50 let.

Jsem nekuřák, žiji na Vysočině se ženou a synem na statku.